...Příběh první...

 

Žil kdysi dávno jeden mladý muž, který byl předurčen k tomu, aby miloval život, ženu, děti a přijímal vše ostatní kolem sebe. Byla jedna žena, která mu byla předurčena, a s kterou se v daném čase života spojil. Měli spolu dítě, které se narodilo z čisté lásky. Dále jim dal život do cesty překážku, kterou nedokázali oba překročit. Druhé dítě, které odešlo dříve, než se narodilo. Žena po potratu byla v ohrožení života a muž se začal léčit na psychiku, protože to prostě nezvládl. Vzniklo z toho pokračování jejich společné cesty, kde každý byl už trochu někde jinde, jenom jim společně zůstalo první dítě. Čas se posouval dále, a čím déle všichni společně rostli, tím více se od sebe navzájem oddalovali. Muž začal žárlit, žena utíkat a dítě se cítilo jako spojenec mezi nimi. Velmi si přálo, aby to mezi rodiči fungovalo, ale dospělí byli slepí a jeli si každý sám po svém. Čas nakonec dospěl k tomu, že si ti dva neměli časem co říci, hledali na sobě špatné věci, a již nedokázali najít cestu zpět. Ať už v tom byli jiní lidé, alkohol a cigarety, materiální požitky a zážitky nevšedního dne nebo jen zkrátka tiché přemýšlení, že přeci kvůli dítěti... to spolu nějakým způsobem zvládneme.

 

Jednoho dne se dítě mělo rozhodnout, se kterým z rodičů zůstane. Jak strašné, vždyť má přeci maminku i tatínka stejně rádo? Vyhrála žena, která trochu pomohla v rozhodnutí, že je přece matka. Dítě bylo hodně samostatné a vědělo, že až jednoho dne potká pravého člověka - pravou lásku, bude to láska na celý život. Nechtělo dále prožívat skutečnosti z dětství a vědělo dopředu o věcech, které by nechtělo dále zažívat a které se mu v dětství nelíbily.

 

Čas šel dál a rodiče se rozvedli. Muž zůstal sám – miloval příliš mnoho, zbyly jen vzpomínky na to poslední ošklivé? Muž doposud mlčí a žije sám. Žena se znovu vdala, ale nebyla šťastná, stále hledala a nakonec ji prožitky nenaplňovaly. Brzy onemocněla, psychicky už dál jít nechtěla, hledala oporu, kterou nenašla a zemřela z vlastního rozhodnutí, přestože byla velmi silná? V té době ji ani dítě nemohlo zachránit, protože bylo příliš mladé, aby některé věci pochopilo, i když se o to moc snažilo. Dítě se stalo brzy samostatné, cílevědomé, avšak moc hodné a k ostatním lidem až lehce naivní. Nechtělo poznat a prožít něco špatného, protože toho mělo všeho dost a věřilo, že až najde... bude šťastně žít... v pravdě, lásce a pochopení...
a zase naivně?

 

...pokračování příště… 

Vytvořeno systémem web-rychle.cz