...příběh třetí...

 

Dítě dospělo do stádia opakujících se situací a vždy chtělo spousty věcí jinak, avšak nenašlo v sobě dostatek osobní síly a svobody spousty věcí změnit, především změnit hlavně sebe. Bylo vždy hodné až naivní a závislé, i když si myslelo, že už je dospělé a samostatné. Prošlo velkou láskou – na kterou DNES má odpověď, že až se tam nahoře zeptají „Co jsi měl na světě rád? Řekne, že ...“ .Ale dnes také ví, že život jde dále a láska může být zcela jiná. Nachází vnitřní sílu v samo sobě a ví, že každý je tady sám za sebe, že nikdo není na nikom závislý, ani za nikoho odpovědný ani za jakékoliv životní situace. A proč to všechno? Protože to dítě má samo dítě, kterému může ukázat cestu a dělat mu průvodce jeho životem. Respektuje svoje dítě od narození, dává mu volnost, ale zároveň i pocit, že je tady pro něho. Protože to dítě si ho vybralo samo, a ono vědělo, do čeho jde a vědělo, co se má zde naučit. Každý si jde svou cestou, a pokud se někde cesty setkají, můžou jít společně, i když každý sám za sebe. Bez rozdílu věku.

 

Dítě z prvního příběhu toto předtím nevědělo, udělalo spoustu chyb, prošlo si mnoha životními zkušenostmi. Teď je moudřejší a dalo se na dlouhou cestu dalším životem, který má ještě před sebou. Žije v přítomnosti za každé situace, avšak už neřeší, co si ostatní lidé o něm říkají. Neřeší, co blízcí lidé dělají a je mu jedno, když rozdává lásku a není přijímáno, prostě jde dál. Najde přeci další lidi, kteří mu svou náruč otevřou. Honí se mu teď hlavou spousty věcí, a proto žádá o vedení svého vnitřního já, které mu stále více pomáhá, protože jinak by se z toho muselo zbláznit. Myslí zejména na sebe a svoje dítě, protože je malé a ještě potřebuje oporu. Ale ví, že bude do budoucna řešit hlavně sebe, protože čím bude silnější a samostatnější, tím bude šťastnější. Důležité je pro něj žít dále v radosti, v pravdě a v lásce s lidmi, kteří o to stojí, a kteří si lásku dokážou dávat navzájem sami sobě. A ne žít životy druhých.

 

Ne materialistickými prožitky, ne penězi, ale způsobem bytí na tomto světě s velkou pokorou a úctou ke všemu, co přináší každodenní život, s darem být na této zemi a tomto čase v tomto okamžiku.

Má splnit ještě spousty dalších věcí na světě a dál pomáhat lidem, kteří si o to řeknou a kteří o to stojí. A dále ukazuje svému dítěti, že život je také o přirozeném prožitku světa, např. jak voní svět, jak chutná vzduch a jak příjemná je voda, pozoruje přírodu a učí se od ní, ale rovněž děkuje a přeje si, občas i touží.

 

Chce jít jinou cestou než fyzického materialismu a podřizování zaběhnutých vzorců nastavení společnosti či jeho generací předtím. Ví, že vždy může začít znovu žít svůj život v jakékoliv fázi, a někdy ještě dříve než zaslechne varovné hlasy, signály jeho strážných Andělů. Stačí mu málo, nečeká na rány osudu. Má před sebou velký úkol -  změnit styl života, který nedokázali změnit generace před ním z předešlých příběhů. Má pocit, že ví, co chce a co nechce. Děkuje za vše, že už je jiné, děkuje za vše, že má na to sílu a děkuje, že má další možnosti, které ho posunou dále na cestě přítomného okamžiku a přítomných dní. Má spousty času na přemýšlení a ví, že nikdo není strůjcem jeho života ani jeho štěstí. Ví, že může být pánem svého času. Ví, že se má rádo, že má rádo upřímnost a pravdu, která někdy bolí více, ale zároveň ví na čem je, že když ho něco zraňuje, je to pouze jeho problém jeho vlastního já. Na každém životním procesu se snaží najít pozitivní věci a žádá o intuitivní přístupy v dalších krocích života. Raduje se z maličkostí a špatné věci rychle opouští. Nikdo už mu nebude zasekávat rány do srdce a nechávat tam stopy, protože to dítě je natolik silné, že už to nikomu nedovolí. Dítě bezpečně ví, že se musí změnit a věří, že jeho dítě tu změnu přijme, protože ví, že k tomu už dospělo...

 

V dlouhé řadě předchozích příběhů budu i JÁ – ta první – která snad částečně pochopila, že pocity, které mě životními situacemi zraňují fyzicky, mě zároveň duševně posilují a posouvají do cíle mé cesty. Věřím, že moje cesta bude ještě dlouhá, a já budu moci říci – vše co jsem kdy udělala a ještě udělám, vše bude správné, protože vše dělám, tak jak já nejlépe umím...a mám právo dělat chyby... náhody neexistují a já vím, že můžu požádat o cokoliv... Vím, že všechno má řešení… že existuje příčina a důsledek, že jenom JÁ jsem zodpovědná za svůj život.

 

Poznáváte se? Je to i váš příběh? Žijete svůj život (příběh) nebo život druhých?

 

…pokračování příště…

Vytvořeno systémem web-rychle.cz